O projevu premiéra P. Fialy ze dne 22. června už toho bylo napsáno dost a ne, že by to byly zrovna pozitivní komentáře. Většina z nich se zabývá tím, co P. Fiala řekl o naší ekonomice a o energetice. Celá řada těchto komentářů ho usvědčuje ze lži.

Autoři těchto komentářů usvědčují P. Fialu z toho, že buď vědomě klame občany, kterým má sloužit, nebo klame občany z nevědomosti, což je tragické, protože má celý rozsáhlý tým lidí, kteří mu mají poskytovat nezbytný a věrohodný servis. No a jakýkoliv zlotřilý, hloupý a nevědomý premiér v kterémkoliv státu je tragédií pro každý národ.

Již si pomalu zvykáme na to, že vším, co je špatné, vším co nás ohrožuje, vším co nám snižuje životní úroveň atd., atd., za to vše může, v kontextu s válkou na Ukrajině, Putin. To ostatně zaznělo i v uvedeném projevu, kde P. Fiala řekl: „Do Evropy se tak po desítkách let opět vrátila válka. A to se všemi důsledky nejen pro Ukrajinu a její obyvatele, ale také pro okolní země, pro Evropu a pro celý svět. Rusko totiž vede války dvě. Ta první je vojenská a týká se nyní území Ukrajiny. Tou druhou je morálně–ekonomická válka a jejím cílem jsou země západního světa. Tedy i Česká republika. Rusko se netají tím, že chce oslabit demokratické země, způsobit jim ekonomické obtíže, podnítit sociální problémy, narušit důvěru lidí ve stát a způsobit celkovou politickou nestabilitu. Jinými slovy: Rusko nás chce učinit slabými a tedy vydíratelnými.“

– únor – Představitelé Polska, SRN, Francie a RF podepsali dohodu o předčasných volbách na Ukrajině, které proběhnou pod kontrolou OBSE. Do té doby má legálně zvolený prezident Janukovič zůstat ve funkci. Týden nato je násilně svržen a prchá do RF. Mění se prezident, vláda i parlament. Do bezpečnostních a ozbrojených sil Ukrajiny jsou začleněny neonacistické bojůvky Azov, Pravý sektor a další. Nová vláda deklaruje úmysl vstoupit do NATO;

Podstatou dohody bylo příměří mezi vládními jednotkami a separatisty a přechod na federalizaci Ukrajiny. Vládní jednotky příměří nedodržovaly, jednání o federalizaci nikdy vláda v Kyjevě nezahájila. Francie, Německo i USA od toho ukrajinskou vládu prokazatelně odrazovaly;

2015 – Americká Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu. Důvodem je to, že příslušníci jednotek Azov zastávají „otevřeně neonacistické názory“, používají symboly hitlerovské divize SS Das Reich a propagují teze o převaze bílé rasy a autokratické diktatuře. Později USA od tohoto požadavku ustupují;

2014 – 2022 – byly na Ukrajině přijímány zákony potlačující lidská práva (zákaz používání ruského jazyka atd.), zákonů a dalších právních norem z úrovně prezidenta a vlády, které rehabilitovaly ukrajinské kolaboranty s nacistickým Německem a příslušníky ukrajinských vojenských útvarů bojujících v době 2. světové války po boku nacistického Německa a těch, kteří se v poválečných letech podíleli mimo jiné i na vraždění občanů ČSR.

14. června 2021 – NATO na svém výročním summitu v Bruselu vydalonásledující komuniké: „Opakujeme rozhodnutí přijaté na summitu v Bukurešti v roce 2008, že Ukrajina se stane členem Aliance s akčním plánem členství (MAP) jako nedílnou součástí procesu;

10. listopadu 2021– Ministr zahraničí Antony Blinken a jeho ukrajinskýprotějšek Dmytro Kuleba podepsali dokument – "Americko–ukrajinskou chartu strategického partnerství". Cílem obou stran, uvádí se v dokumentu, je "zdůraznit ... závazek k tomu, aby Ukrajina provedla hluboké a komplexní reformy nezbytné pro plnou integraci do evropských a euroatlantických institucí."

21. prosince 2021 – Prezident RF uvedl: "To, co dělají, nebo se snaží nebo plánují dělat na Ukrajině, se neděje tisíce kilometrů od našich státních hranic. Je na prahu našeho domu. Musí pochopit, že už prostě nemáme kam ustoupit. Opravdu si myslí, že tyto hrozby nevidíme? Nebo si myslí, že budeme jen nečinně přihlížet hrozbám pro Rusko?"

Výše uvedená fakta jsou bezesporu známa našemu premiérovi, a nejen jemu. V článku jsem uvedl jen holá fakta. Jsem ale přesvědčen o tom, že komentáře není třeba. Premiér Fiala ve svém projevu obvinil prezidenta RF V. Putina mimo jiné také z toho, že je příčinou všech ekonomických, finančních a dalších potíží, se kterými se v současné době potýká nejen ČR, ale které mají globální dopad. Nebudu se zde zabývat vyvracením této další lži. Stačí, když si čtenář tohoto článku porovná časový sled a důsledky sankcí přijímaných USA a EU vůči RF a následků, které tyto sankce mají prakticky na celý svět.

Ignorování oprávněných požadavků RF ze strany USA a členských zemí NATO je zde evidentní. Jde především o zneužití Ukrajiny k prosazování svých vlastních zájmů. Tato válka je válkou zástupnou. Vůbec nejde o Ukrajinu. Válka na Ukrajině je jen kouřovou clonou, která má zakrýt to podstatné, co se děje mimo dohled masmédií. Jde o celkové přeformátování globálních vztahů mezi velmocemi.

Doporučuji, aby si čtenáři položili několik otázek a pokusili se na ně odpovědět: Proč nás premiér Fiala staví na stranu podporovatelů neonacistů a to nejen na Ukrajině, protože neonacisté zdvíhají své hlavy i jinde? Proč premiér lže občanům ČR, kteří mu dali svoji důvěru a zvolili ho svým premiérem? Proč obelhává občany, kteří si ho platí ze svých mnohdy těžce vydělaných peněz a volili ho proto, aby jim pomohl překonávat těžkosti, které sami nezavinili? Aby jim zabezpečil to, že budou žít důstojným životem nejen oni, ale i naši potomci? Co sleduje tím, že nás vědomě vleče do vážné ekonomické, sociální, bezpečnostní a dalších krizí?

Já jsem si na tyto otázky odpověděl a výsledkem je mé přesvědčení o tom, že by naši zástupci v Poslanecké sněmovně neměli váhat s vyslovením nedůvěry této vládě. Bez ohledu na to, že nás již za pár dnů čeká předsednictví v EU. Myslím, že právě tento fakt je dalším pádným argumentem (nejen kauza Hlubuček) pro vyslovení nedůvěry vládě vedené P. Fialou.

Jeho politická kariéra je svým způsobem úžasná. Dříve úspěšně kandidoval v Plzeňském kraji, ale proto, že je univerzálním vojákem, je dnes zastupitelem Prahy. Současně je také europoslancem. Je to obratný politik, dlouholetý ministr spravedlnosti, který se velice dobře vyzná v advokátských tricích. Proto je jeho argumentace, když jeden ze spolupracujících obviněných, Dovhomilja, naznačil spojení gangu s Pospíšilem prostřednictvím jeho (donedávna pravé ruky) Jiřím Fremrem, dnes už bývalým členem TOP 09, velmi obratná.

Některé Pospíšilovy argumenty z posledních dnů jdou ovšem až za hranici slušnosti. Ba, jsou přímo nestoudné. Pospíšil připomíná kauzu Budišov, kterou vykonstruoval někdejší tzv. elitní útvar policie plk. Kubiceho (ÚOOZ). ÚOOZ krátce před komunálními a senátními volbami pozatýkal údajnou zločineckou skupinu, vedenou někdejším starostou Budišova, Péťou. Neštěstím pana starosty bylo, že byl úspěšným starostou Budišova za ČSSD. A scházel se tu a tam se stolní společností. A v hospodském prostředí pak všichni vedli velké řeči. A protože do skupiny byli nasazeni dva policejní agenti (A. V. a architekt Řičář, dnes údajně užívá jiné jméno), kteří hecovali při alkoholu skupinu lidí kolem starosty Péti a jejich bláboly si pilně nahrávali pro policii. No, a protože se, pokud je člověk posílen alkoholem, dopouští řada lidí řady odvážných a přitom nesmyslných vyjádření, o kterých již druhý den neví, nebylo nesnadné vykonstruovat zločinné spiknutí, postavené na silných výrocích členů "zločinecké skupiny" (tady pak vydatně pomohl i J.Kroupa).Ta měla údajně směřovat k uskutečnění vraždy plk. Kubiceho a k vykradení evropských fondů při rekonstrukci zámku Budišov.

Pokud dnes J. Pospíšil mluví o kauze Budišov a dokonce se jí zaštiťuje, coby příkladem jasného policejního selhání, je to nestoudné. Byl tehdy jedním z čelných činitelů ODS, tedy strany, která se svými pomocníky v médiích před komunálními a senátními volbami v roce 2006 rozpoutala kolem kauzy Budišov děsivou kampaň a snažila se „prokázat“ spojení ČSSD se zločineckým prostředím.

Dva dny před volbami byla dokonce teatrálne zatčena má někdejší náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj, V. Jourová. Ta byla útvarem ÚOOZ obviněna z napomáhání trestné činnosti. Přitom v té době už Jourová nebyla ani členkou ČSSD, ale zločinecké skupině v policii šlo o vazbu Jourové, coby někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj, na mě, coby ministra pro místní rozvoj (v té době už jsem ovšem byl bývalým předsedou vlády). Někteří novináři i politikové pravice se neštítili mě vyzývat k odstoupení z funkce předsedy ČSSD kvůli tomuto virtuálnímu skandálu. Zhruba za dva roky poté byli všichni členové této tzv. zločinecké skupiny v kauze Budišov odvážným a rozumným soudcem osvobozeni. Jinak řečeno, byla konstatována policejní zvůle a vykonstruovanost celého případu.

J. Pospíšil jako jeden z čelných parlamentních představitelů a jako dlouholetý ministr spravedlnosti za ODS počínaje rokem 2006 a konče rokem 2012, v té době ani nehlesl nad nezákonným pronásledováním lidí v kauze Budišov. A dnes se na tuto kauzu, nestyda jeden, odvolává.

V každém případě se nám kauza Redl, Hlubuček a spol. utěšeně rozrůstá a podle všeho v ní v sítích policie uvíznou nejen představitelé STAN, TOP 09, ale také někteří představitelé ODS. Zatím se však žádné větší jméno z ODS mezi podezřelými či obviněnými anebo rezignovavšími politiky neobjevuje.

Policie získala ke spolupráci zatím jednoho obviněného a ten bude breptat a breptat a k tomu breptání se připojí ještě další obvinění, kteří pochopí, že je to jediná cesta, jak si snížit své zasloužené tresty. Můžeme se tak u soudu dožít komického závěru, že tím hlavním obviněným, na kterého všechno svedou, bude Redl, jenž ovšem má, svého druhu, „imunitu“ z důvodu duševní nepříčetnosti. A další obviněný, který může být beránkem božím, snímajícím hříchy tohoto světa, je ten, který již spáchal sebevraždu.

Představa lídrů pravice, že tato kauza zmizí ze stránek novin a serverů, je nerealistická. Média zrovna nemají nic lepšího po ruce a tak se budou věnovat této záležitosti. Občas to naši policisté ještě vylepší tím, že pustí další odposlechy, takže bulvár bude mít potravu, která mu zajistí čtenost zveřejňováním dalších nechutností, zejména v sexuální oblasti.

Jak jsem z pražského zákulisí slyšel, ona dáma, která byla jedním z obviněných instruována, jakým způsobem a do jakého tělního otvoru je nejlepší máznout kokain (jak jsme se dozvěděli z policejních odposlechů, je známá pod přezdívkou Kristýna (její pravé jméno je samozřejmě jiné) a údajně celou dobu spolupracovala s policií...

Kdyby Česká televize pracovala tak, jak má, tak by se nám chobotnice, jako je STAN, nerozjela do tak obrovských rozměrů. Dneska už je všeobecně známé, i na základě agentur, které se věnují monitoringu médií, že ČT tak trochu fandila před volbami panu Rakušanovi a STANu, píše na Robert Šlachta.

Teď jde ale o víc. Teď jde o desítky, možná stovky milionů korun, které se zřejmě daly zachránit, kdyby Česká televize dělala to, co má. Ona totiž mohla a měla za vaše peníze z koncesionářských poplatků natočit investigativní reportáž, ke které měla podle mých informací všechny podklady.

Do ruky se mi v souvislosti s kauzami, o kterých jsme vás včera informoval, dostal taky dopis, který už v únoru 2020 doputoval k panu generálnímu řediteli Dvořákovi. Ono tam těch adresátů bylo víc ale pojďme se teď věnovat České televizi, panu řediteli Dvořákovi a funkci televizní rady.

V dopise se pan, který je obeznámen s celou kauzou, obrací na generálního ředitele s tím, že se dozvěděl, že reportáž o kauze byla zastavena a proto píše:
„Sledoval jsem natáčení kauzy, která se točila v pořadu Reportéři ČT. Byl jsem obeznámen se všemi fakty, které v této reportáži měly zaznít a byl jsem přesvědčen, že jde o naprosto zásadní téma, které se týká veřejných prostředků, tedy z mého pohledu o jejich rozkrádání. Protože jde o stovky milionů, domníval jsem se, že jde o téma právě pro Českou televizi.

Bohužel tento pořad, ač se aktivně točil, nikdy odvysílán nebyl. Nechci teď řešit mrhání veřejnými penězi, protože i to jistě něco stálo.
Bohužel tento pořad, ač se aktivně točil, nikdy odvysílán nebyl. Nechci teď řešit mrhání veřejnými penězi, protože i to jistě něco stálo.Pořad se začal točit někdy v říjnu, od začátku byly vidět snahy ho zastavit, což se nakonec skutečně podařilo.“

Ano, čtete dobře, pořad se točil už v říjnu 2019 a minimálně na začátku roku 2020, kdy ředitel Dvořák tenhle dopis dostal, měl informaci o tom, že v Reportérech ČT mají všechny materiály ke kauzám Lysolaje a Palmovka. Přesto reportáž zastavili.

2.Je pravdou, že se Reportéři ČT nemohou zabývat, ani zpravodajství – paní Witovská (manželka generálního ředitele dopravního podniku) kauzami spojenými s dopravním podnikem? Například převody městských pozemků, zakládání společných podniků, zakázky v řádech stovek milionů bez výběrového řízení? Kdy naposledy o tom Reportéři točili?

3.Může to být v rozporu s dobrými mravy a dokonce, může jít o střet zájmů, když: Paní Snopová žije s jedním z vedoucích manažerů dopravního podniku – s vedoucím odboru Centrálního nákupu a Paní Witowská je manželkou generálního ředitele dopravního podniku?

Koho vůbec ČT v souvislosti s kauzou oslovila? Pane generální řediteli, tenhle člověk po vás a po radě ČT chtěl vysvětlení. Chtěl, abyste se touto kauzou zaobírali na zasedání rady, kterou lze mimochodem veřejně sledovat. Jenže tenhle pán úplně zbytečně seděl a poslouchal zasedání rady jedno za druhým, ale nic se tam o tom nedozvěděl, nepadlo tam o tom ani slovo.

A poslední věc, která mi na celém tomhle případu zvedla tlak. Anonym, který nám přišel a na základě kterého jsem včera podal trestní oznámení, dostali i jiní politici. Dostal ho konkrétně Andrej Babiš a taky primátor Prahy Zdeněk Hřib, a to ještě v únoru roku 2020! Opět měli víc než dva roky na to, aby zastavili tyhle šílené loupeže STANu. A neudělali ABSOLUTNĚ NIC!

Vládnutí kabinetu Petra Fialy se čím dál více stává nesnesitelným. Podezření z korupce a propojení s organizovaným zločinem v žádném případě není záležitostí okrajovou, kterou lze redukovat na problém jednotlivce, jak se nás snaží přesvědčit ministr vnitra, V. Rakušan.

Žádný z pěti celků podílejících se na Fialově vládě nemůže tvrdit, že je „čistý“. Zodpovědnost za hájení korupčního chování nesou v plné míře pochopitelně i Piráti, a to jak na pražském magistrátu, tak ve vládě. Heslo „Pusťte nás na ně“ bohapustě vyměnili za všeobecně známé motto: „Pusťte nás ke korytům“.

Jestliže je tedy aféra hnutí STAN Putinovým dílem, logicky z toho plyne, že hnutí STAN je tvořeno Putinovými agenty. Vlastně celou Fialovu vládu je možné pokládat za Putinova trojského koně k destabilizaci Evropy. To by vysvětlovalo, proč „Bakalář“ (Jan Lipavský) hodlá celou Evropu odpojit od ruského zemního plynu.

V předvečer letošního karlovarského festivalu poslal velvyslanec Ukrajiny v ČR Jevhen Perebyjnis otevřený dopis prezidentovi festivalu Jiřímu Bartoškovi, v němž žádal o vyřazení ruského koprodukčního filmu „Kapitán Volkonogov uprchl“ z programu.

Tento film považuje za příklad triku ruské propagandy a jeho účast na festivalu je prý nehumánní. Pořadatelé festivalu však žádosti velvyslance nevyhověli a rovněž v otevřeném dopise odmítli jeho interpretaci. Tuto mediální přestřelku zaznamenaly mnohé sdělovací prostředky, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista Milan Skála.

Není to ale první stížnost Jevhena Perebyjnise, která rezonovala v médiích. Ukrajinský velvyslanec si totiž rád stěžuje a vměšuje se do věcí, které tradičně nepřísluší cizím diplomatům hodnotit. Mezi jeho nejznámější stížnosti, které zaznamenaly i sdělovací prostředky, patří kritický dopis adresovaný v roce 2018 vedení České televize, v němž vyjádřil nesouhlas s odvysíláním polského film Volyň. Ten prý líčí banderovce jednostranně a příliš negativně. Snímek označil za překrucování dějin. O tom, že by sama Ukrajina překrucovala dějiny, ale nechce nic slyšet.

Nelibost s vysílaným programem, tentokrát na Primě ZOOM, vyjádřil i v roce 2021 na sociálních sítích. Tehdy se mu zase nelíbilo, že tato televize vysílá moc ruských, údajně propagandistických dokumentárních filmů. Jeho příspěvek rozlítil člena RRTV Vadima Petrova, který uvedl, že si diplomat spletl dobu.

V roce 2019 se pro změnu ostře ohradil proti článku Jana Fingerlanda, zveřejněnému pod názvem „Žid v čele ukrajinských fašistů“ na webu Českého Rozhlasu Plus. Většina čtenářů nadsázku tohoto komentáře, věnovaného výsledkům prezidentských voleb na Ukrajině, pochopila. Ne tak Jevhen Perebynis. V oficiálním dopise žádal vedení Českého rozhlasu o jeho stažení a omluvu. Rozhlas sice pozměnil název článku, trval ale na jeho věcné správnosti.

V témže roce byl adresátem rozsáhlé stížnosti i šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl, kterému velvyslanec vyčítal zveřejnění série údajně antiukrajinských článků. Deník prý referuje o Ukrajině nevyváženě a dává prostor osobám, které ji očerňují. Ostatně, první stížnost velvyslance na adresu redakce tohoto média se datuje již rokem 2017. Tehdy se mu nelíbila série reportáží Adama Hájka z okupovaného Doněcka.

Předmětem další stížnost, která rezonovala v médiích a vysloužila si dokonce komentář novináře J.X.Doležala, byl koncert ukrajinské pianistky Valentyny Lysycji, známé kritičky Majdanu. Ten se konal v roce 2018 v Praze. Velvyslanec Perebyjnis vyzýval k jeho zrušení. Pořadatelé Dvořákovy Prahy mu ale rovněž nevyhověli. J.X.Doležal tehdy napsal do Reflexu článek pod názvem „Ukrajinci, cenzurujte si svoje nácky!“ Mimo jiné v něm uvedl, že „došlo k bezprecedentnímu pokusu o vměšování do vnitřních věcí České republiky ze strany ukrajinské vlády a Česká republika by se měla diplomatickou cestou proti takové drzosti důrazně ohradit.“ Pianistka podle Perebyjnise systematicky rozdmýchává mezietnickou nenávist. Přitom o rozdmýchávání mezietnické nenávisti ví velvyslanec své. V roce 2021 mu administrátor facebooku z tohoto důvodu smazal jeden příspěvek. Pravda, téhož dne ho tam patrně po zásahu z vyšších míst vrátil.

Mezi mediální projevy, ve kterých velvyslanec Ukrajiny vyjadřuje svoji nelibost, je možné zahrnout i kuriózní lingvistické exkurzy. Pravidla českého jazyka explicitně uvádějí, že s toponymem Ukrajina se v češtině pojí předložka „na.“ Tedy normativně správně je „na Ukrajině.“ Jevhen Perebyjnis by ale dával přednost tomu, aby se s Ukrajinou v českém jazyce pojila předložka „v“ – tedy „v Ukrajině,“ tak jak je to v ukrajinštině. Předložka „na“ mu připadá moc ruská. V poslední době jeho lysenkovské úvahy o češtině zasáhly i psaní velkých písmen. V souvislosti s ruskou invazí je prý vhodné psát toponymum Rusko s malým písmenem „r“. Sluší se dodat, že v těchto případech zatím patrně nebyla odeslána oficiální stížnost ani žádost o změnu české gramatiky tak, aby více vyhovovala Ukrajincům.

Zkušenost se stížností velvyslance Ukrajiny má i pisatel tohoto článku. Na začátku května jsem měl po předchozí úspěšné spolupráci tlumočit během oficiálního setkání předsedy Zakarpatské oblastní rady s předsedou Senátu ČR Milošem Vystrčilem. Na setkání byl na poslední chvíli pozván i Jevhen Perebyjnis, a to pouze jako host, nikoliv jako strana jednání. Krátce po rozeslání minutovníku se jmény účastníků, den před plánovaným setkání, byla písemná objednávka tlumočení ze strany Senátu zrušena. Na můj dotaz, co je důvodem tohoto náhlého kroku, mě příslušná úřednice informovala, že do Senátu telefonoval tajemník ukrajinského velvyslanectví a sdělil, že „tlumočník Skála škodí Ukrajině a v případě, že bude tlumočit, velvyslanec se na toto setkání nedostaví.

Jmenovaný tlumočník je na jakémsi černém seznamu ukrajinského velvyslanectví, což je prý možné mu sdělit.“ Velvyslanec tak v podstatě vydíral Senát, aby potrestal tlumočníka a příležitostného publicistu za jeho články o ukrajinském nacionalismu, nehledě na to, že tlumočník měl v tomto případě pouze tlumočit, a neprezentovat své názory. Důvodem zjevně nebyly jeho odborné nedostatky. V zemích se silnou státní správou by podobný krok zahraniční ambasády byl považován za hrubé vměšování do vnitřních záležitostí státu a následovala by příslušná reakce. V Česku ale podle všeho nikoliv.

Jevhen Perebyjnis se chová spíše jako sovětský poradce v komunistickém Československu než jako představitel země, která usiluje o vstup do EU. Neustále se odvolává na evropské hodnoty, mezi něž ale patří i tolerance jiných názorů. Ty, jenž nesouhlasí s jeho ukrajinsko–nacionalistickým viděním světa, en bloc osočuje z šíření ruské propagandy či myšlenek tzv. ruského světa. Jeho stížnosti jsou ale spíše kontraproduktivní, protože naopak vyvolávají zájem o danou problematiku, která by jinak postrádala publicitu. Např. o účasti ruského filmu v karlovarském festivalu by se většina veřejnosti asi vůbec nedozvěděla.

S postupem času bude ochota Čechů pomáhat ukrajinským uprchlíkům a přispívat na Ukrajinu opadat. Tehdy bude zapotřebí velvyslanec Ukrajiny, který umí vysvětlovat, spojovat různé skupiny a pragmaticky hledat spojence, aniž by a priori hledal nepřátele i tam, kde nejsou. Doufejme, že nástupcem Jevhena Perebyjnise bude opravdový diplomat ovládající tyto schopnosti.

Je před námi další díl Bez obalu, v němž se podíváme ještě blíže na kauzu kolem Hlubučka, neboť dostala nový rozměr. Pak se vrátíme k projevu Petra Fialy k občanům, předraženému bydlení a blíže si představíme situaci v Kolumbii, kde vyhrál volby Gustavo Petro.

Kauza kolem exnáměstka za STAN Hlubučka dostala nový rozměr. Chapadla mafiánské organizace, na kterou byli napojeni Starostové i členové TOP09, sahaly podle informací z minulého týdne ještě mnohem dál, než na dopravní podnik hlavního města. V médiích se objevily informace, že lidé a firmy spojené s Hlubučkem i nesvéprávným Redlem sponzorovaly i ODS a dokonce hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Čím více se kauza rozrůstá, tím směšněji působí také výmluvy Víta Rakušana o tom, jak se snažil pozici Petra Hlubučka oslabit alespoň politicky. Tak proto měl být Hlubuček trojkou pražské kandidátky do podzimních komunálních voleb? Tak pro to byla Hana Marvanová odejita a nyní mluví o šikaně, když se dovolila se ozvat? To na mě spíše jako oslabování vlivu působí jako ukázkové krytí, ale to si musí sáhnout do svědomí pan vicepremiér–slušňák sám. Krizová komunikace jde každopádně Vítkovi Rakušanovi asi podobně, jako řízení vlastního hnutí. Takže vůbec.

Snaha odvléci pozornost od této kauzy byla ostatně také možná jedním z důvodu středečního projevu ministra Fialy. Jiný pádný důvod mě totiž nenapadá, protože jsme se nedozvěděli vůbec nic. A i to málo, co padlo, mělo raději zůstat nevyřčené. Pokud Petr Fiala chtěl, aby alespoň na den zaplnila první stránky místo kauzy Hlubuček kritika jeho projevu, tak plán vyšel, ale to je asi tak jediný plán, se kterým vláda v uplynulém týdnu přišla. Fiala mimo jiné řekl "Nárůsty cen energií v následujících měsících budou pro mnohé šokem, stát ale nemá dostatek peněz na to, aby plošně tento nárůst kompenzoval v plné výši." Pane premiére, tohle fakt v současné situaci lidi neuklidní. A tím, že řeknete "připravte se", si nevytvoříte žádné alibi. Za stávající situaci může především nečinnost vaší vlády. Národ čekal, že jasně řeknete, jak v následujících měsících lidem pomůžete. Místo toho jsme se kromě pohádek o odkupu ČEZu, který v minulosti chtěly vaše vlády, respektive vlády Vaší ODS, privatizovat, znovu utvrdili v tom, že vaše vláda žádný plán na boj s drahotou nemá.

Jinak pan premiér byl minimálně dvakrát během projevu prokazatelně přistižen při lži. Poprvé, když říkal, že nikoho vláda nenechá padnout na dno. Tak k tomu trochu statistiky. Meziročně se počet lidí v chudobě zvýšil o celých 60 %. Sociologové navíc už v březnu dodávali, že ohrožena chudobou je až 1/3 domácností. Druhá lež, která zazněla v projevu, je, že předchozí vláda zavinila zrušení dodávek norského plynu, což v deníku Právo vyvrátil analytik společnosti ENA.

Obrovské množství domácností přiznává problémy se zvyšujícími se cenami? Proč tedy vláda nepomůžete plošně, jako je tomu v Polsku s DPH a spotřební daní, na Slovensku zastropováním cen elektřiny, v Německu příspěvky na daňového poplatníka, nebo v Rakousku plošným příspěvkem? Jak dlouho se, vládní představitelé, chcete odvolávat na předchozí vládu? Tohle už začíná připomínat ohánění se Kalouskem, které jste ještě z opozičních lavic tak kritizovali. Stejně jako že se předchozí premiér vyhýbá konfrontaci, než jste si pro sebe zabral prime–time na všech stanicích bez jakékoliv oponentury. Místo toho jste se např. mohl podívat do očí lidem na demonstracích. V této době potřebujeme akceschopnou vládu, která se nebojí konat. Přečíst před kamerou "připravte se, bude hůř, ale my za to nemůžem", zvládne úplně každý, ale pro to asi lidé vládní strany nezvolili.

A vězte, že mezi lidmi, kam vy ze zřejmých důvodů nechodíte, to pomalu začíná vřít. Aby také ne, když se pomalu co den objevují další a další ekonomické ukazatele, ve kterých jsme na tom hůře než srovnatelné státy, nebo v horším případě, nejhorší z celé Evropské Unie. Jak je možné, že v Česku lidé musí na průměrný byt ušetřit patnáct ročních platů, v Praze dokonce 17, zatím co v Berlíně, Vídni i Varšavě je to 9? Budeme opět další tři roky jen poslouchat, jak za bytovou krizi může jen a pouze předchozí vláda? Že vy s tím nic udělat nemůžete? Nepřiznáte, že situaci měly dávno řešit i vlády ODS? Položím si otázku – když tahle vláda není schopná nic ovlivnit, na co nám taková vláda vůbec je?

Mimochodem jsme se dozvěděli jméno, které nahradí končícího Gazdíka na ministerstvu školství. Je jím Vladimír Balaš, poslanec za STAN, ale dříve též kandidát za TOP09 nebo člověk, který měl jít na ruku ODS. Tedy ideální kádrový posudek. Akorát nevím, jestli zrovna ministrem školství by měl být člověk, který záměrně ohýbal pravidla, aby dopomohl k přijetí na práva politikovi Janu Rumlovi, za což mimochodem dostala právnická fakulta v Plzni – později proslavená tím, že se dala vystudovat za letní prázdniny – tučnou pokutu. To ovšem zdaleka není všechno – v článku z 22.6.2003, tedy téměř dvacet let starém, z pera Tomáše Němečka pro Respekt zaznívá: „Na kontě má ovšem účelové posudky v případě IPB či strojíren Královopolská, které byly učebnicovou ukázkou toho, jak se dá právo ohýbat a vykládat na přání zákazníka (poslanecká vyšetřovací komise si přála zpochybnit prodej IPB a Balaš promptně vyhověl).“ Jak vidíte, je to vzor ctnosti, pevných mravů a zásad.

A nyní už do zahraničí. První levicový prezident v historii v Kolumbii Gustavo Petro, bývalý starosta hlavního města Bogota se tento týden snaží utvořit první pokrokovou vládu v historie Kolumbie. Pomáhá mu v tom jeho zvolená viceprezidentka Francia Márquez, afro–kolumbijská feministka. Tato statečná černošská aktivistka za environmentální a lidská práva získala pro kandidátku s Petrem mnoho hlasů z řad menšin a domorodých kmenů. Jeho vítězství je vítězstvím pro Kolumbii i pro celou Latinskou Ameriku a povzbuzení pro levicové síly kdekoliv. Levice v Latinské Americe zvítězila v Chile (Gabriel Boric), v Hondurasu (Xiomara Castro), v Mexiku (Obrador) a věřím, že brzo zvítězí i Lula v Brazílii. Petro porazil Rodolfa Hernándeze – milionáře, kterého podpořila celá kolumbijská elita a i armáda.

Lidé v Kolumbii trpěli řadu dekád násilím, chudobou a státními represemi. Petro slíbil bojovat proti korupci a nespravedlnosti a zavést rozsáhlé sociální reformy, ale i zastavení řady kontraktů na těžbu ropy a plynu, což společně s novými tarify na ochranu kolumbijské zemědělské produkce, nepotěší Washington. Kritika, která ho odtamtud zaplavila, zdůrazňuje, že Petro používal populistickou rétoriku, podobnou prý té, která charakterizovala mexického prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora či peruánského prezidenta Pedra Castilla. Kolumbii nikdy nevedl levicový politik, částečně i proto, že řada dřívějších kandidátů byla během volební kampaně zavražděna. Ve veřejnosti je levice stále asociována s revolucionářskými gerily z džungle, kteří obchodovali s drogami. Největší organizace FARC (Revoluční vojenské síly Kolumbie) byla demobilizována teprve před pěti lety. Jedním z bojovníků byl i Gustavo Petro. Mírová dohoda mezi vládou a FARCem nesplnila očekávání, což vedlo k novým ozbrojeným střetům s armádou. Podle této dohody měli bývalí revolucionáři dostat půdu a pomoc, aby se stali úspěšnými farmáři. Nesplněný slib vedl k vyhnání 80 000 civilistů ze svých domovů, a k nejvyššímu počtu vražd ze 12 let.

Demobilizovaní bojovníci z FARCu pomohli rehabilitovat i termín socialismus, který vláda spojovala s narkomafií a vraždami. Během kovidové pandemie umíralo denně 600 většinou chudých Kolumbijců, zatímco ti bohatí si kupovali vakcíny v Miami. Kolumbie má po Brazílii největší nerovnost v Latinské Americe. Chudí nemají přístup ke vzdělání, zdravotní péči, k půdě či k důstojnému zaměstnání.

Tlak z americké strany se jistě ještě navýší, pokud Petro splní slib vyměnit současné vedení armády, změnit bezpečnostní politiku a poskytnout pěstitelům kokainu státní dotace, aby přešli na jinou produkci a zvláště dosáhnout mírové dohody s gerilovou skupinou ELN (Národní Osvobozenecká Armáda). A Petro již oznámil, že se bude snažit obnovit diplomatické vztahy s Venezuelou, které byly na žádost USA dřívější vládou zrušeny v roce 2019.

Panuje obava, aby snaha Petra omezit moc ropného průmyslu nevedla k ekonomickému šoku a devalvaci. Petro chce tímto prosadit klimatické změny, které Kolumbie slíbila. Petro ovšem bude muset kompenzovat tyto ztráty navýšením daní a USA doufají, že to povede k občanským nepokojům a odlivu kapitálu ze země i k novému násilí proti sociálním aktivistům ze strany ozbrojených narkobaronů známých jako Gulf Clan. A nakonec k pádu Petrovy vlády. Pokud se levice ubrání bude to mít nesmírný význam pro celý svět.

Scházíme se pravidelně u unikátní sochy Zborováka v Blansku, abychom projevili úctu legionářům, kteří vybojovali po 300 letech první vítěznou bitvu proti nepřátelům českých zemí a Slovenska, spolu se zemí rusínskou. Tisíc legionářů Blanenska a Boskovicka bojovalo na čtyřech frontách I. války. Ptáme se, co jsme jako národ učinili pro jejich odkaz. A bilance je velmi nelichotivá.

Po 105 letech od Zborova je v našich dějinách vše jinak, a to opak toho, za co bojovali naši legionáři. Bojovali za společný stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanu a Rusínů. Těch Rusínů, kteří se raději dobrovolně připojili k Republice Československé, později zvané ČSR, nežli by se připojili k Centrální ukrajinské radě Skoropadského, Machna a Petljury pod protektorátem německé Mackensenovy armády. Toto je jediná pravda dějin, pravda, kterou se dnes skoro nikdo neodváží říkat nahlas. Proč? Protože od linie Skoropadského, který jako jeden z prvních emitoval bankovky s hakenkrajcem, vedla cesta k jiným Ukrajincům, končícím u Bandery, a dnes u Azovů a jiných skupin. To už je další příběh. Zpět k legiím. Republika měla historický unikát ve svém zrození, který způsobili právě legionáři, a to zejména ruští, společně s francouzskými, italskými a srbskými. Nový stát měl totiž nejdříve vojsko a poté republiku. Opět jsme u našich legionářů Blanenska Boskovicka. Na ruské frontě jich bylo devět stovek. Ostatní stovka bojovala na třech dalších frontách. Celkový počet legionářů se odhaduje dle některých na 120–130 tisíc, z toho 90 tisíc v Rusku. A právě toto legionářské vojsko přimělo velmoci uznat republiku.

Jak to vypadalo v mocnářství za Zborova? Otřesně. TGM označil Habsburky za Tatary a dokumentoval to popravami 60 tisíc Slovanů – Čechů, Slováků, Rusínů a Poláků. Žalářovaných byly desetitisíce, mnozí zemřeli. Mocnářství bylo jediný stát na světě, který rozehnal parlament na celé tři roky. Obnoven byl až po smrti Franze Josefa I. Karlem I. který ovšem popravy legionářů nezastavil, pouze provedl politickou amnestii. Politické strany kolaborovaly jako dnes partaje kolaborují s Unií. Stačí uvést Šmerala kárajícího TGM a Beneše, že rozbíjejí monarchii a prorokoval , že špatně bude našim národům. Maffie byl malý spolek spiklenců a vše zůstávalo na zahraničním politickém a vojenském odboji. Tak byla vybojována samostatnost republiky. Ta republika byla životaschopná, a pouze proradnost Západu ji dočasně zbavila samostatnosti diktátem zvaným mnichovská zrada.

Odkaz legií zazněl ve II. válce, kdy se legionáři postavili jak do domácího, tak zahraničního odboje. Znovu, tentokráte s domácími odbojáři vybojovali III. republiku pod vrchním velitelem Benešem, tím Benešem, kterého ti, co mu nesahají ani po kotníky, neustále zuřivě okopávají. I zde v Blansku se bohužel tací našli. Proč je tomu tak? Protože vyvstaly síly, které nenávidí republiku vybojovanou legionáři. Kteří chtějí návrat sudeťáků, kteří podporují proradnou protektorátní šlechtu, kteří velebí zpuchřelou monarchii. I my, kteří jsme bránili republiku a dekrety proti protektorátním pohrobkům, jsme pouze plnili odkaz legií a Zborova. Protože jsme jejich potomky.

Kdyby dnes legionáři vstali z hrobů, bičem by hnali všechny obhájce sudetů, monarchisty a nabádače ke spojení se spolkovým Německem. Kdyby ovšem v dějinách neplatí, a proto tu máme onen žalostný stav republiky, který ze všeho nejvíce připomíná neblahý protektorát.

Energii z ruského zemního plynu, kterého jsme loni spotřebovali 9,4 miliardy kubíků, není možno ničím nahradit. To je energie, kterou, když to vezmeme podle stávající výroby, vyrobí tři Temelíny a troje Dukovany. Ale Evropská unie z jeho dodávek vytváří obrovský problém a naše vláda s ní kolaboruje. „A proto říkám, že závidím Maďarům jejich Orbána a závidím Ukrajincům jejich Fialu. Podívejte se, jak se pan Orbán vzorně stará o Maďary a jak se pan Fiala vzorně stará o Ukrajince. Já bych si vroucně přál, aby se tak někdo staral i o Čechy,“ říká pro ParlamentníListy.cz expert na energetiku Ivan Noveský, bývalý první místopředseda ERÚ.

Žádné racionální zdůvodnění pro šílený nárůst cen energií neexistuje, kromě politiky Bruselu a – bohužel – politiky české vlády. To jsou dva hlavní důvody. Pokud vím, tak se v loňském roce, kdy na podzim krize gradovala, nespustil ani jediný nový blok jaderné elektrárny v České republice. Nevím ani o tom, že by se spustila jedna jediná nová moderní uhelná elektrárna v České republice. Čili důvod k tomu, aby narostly šíleně ceny elektřiny, z hlediska výrobních nákladů není žádný.

Navíc u nás elektřina z atomových elektráren vůbec nemá důvod růst, protože jsme, naštěstí, na tři roky dopředu zásobeni ruským palivem do jaderných elektráren. Není proto žádný důvod, aby cena rostla, kromě politických důvodů a kromě toho, že pomáháme financovat Green Deal, zejména tedy Energiewende v Německu, a aby, kvůli německým výmyslům, nesmyslně vysoká cena elektřiny ožebračovala české spotřebitele.

Vůbec to není nezvratné. Například na Slovensku provedli jednoduchou, ale přitom velmi sofistikovanou, úpravu. Protože nechtějí ožebračovat své občany, tak se chystali zdanit ty absolutně nadměrné zisky zejména z elektřiny z jaderných elektráren, a to 50 procent každý měsíc. V reakci na to se podnik Slovenské elektrárny, obdoba společnosti ČEZ, v němž má Slovenská republika něco přes 30 procent vlastnického podílu, během tří neděl se státem dohodl, že cena elektřiny bude zastropována na 62 eur za MWh, když na pražské burze se již blíží ceně 300 eur za MWh.

U nás má stát v podniku ČEZ podíl téměř 70 procent, to znamená, že u nás by vůbec nebyl žádný problém udělat přesně totéž. A bylo by velmi jednoduché to udělat, protože u nás už je navíc precedens, že se to děje. U fotovoltaiky, kde má ČEZ největší instalovaný výkon fotovoltaiky na českém území, už to dávno funguje. Je tam zákonem stanoveno mimořádné zdanění 20 nebo 21 procent. To znamená, že není vůbec žádný problém jít zákonem úplně stejnou cestou.

Ať se zlobí. Když se podíváte na výrobní cenu elektřiny z jaderných elektráren, která je nějakých 25 haléřů za kWh, a když si k tomu vezmete, že v extrémních případech zisk přesahuje 5000 procent, tak to je až nemravné. Každý podnikatel v České republice by byl velmi spokojen, kdyby měl stoprocentní zisk. Ale 5000 a více procent, to už je, jak říkají Němci, zu viel (přespříliš). Proto aktuálně nesmyslně vysoké ceny české elektřiny pro české spotřebitele vůbec nejsou nezvratné. Totéž by se mělo udělat i u uhelných elektráren, kde je zisk také neúměrný. I když je o něco menší než u jádra, protože tam do ceny ještě vstupuje cena unijních povolenek CO2…

My jsme v podstatě jediný stát – ještě Polákům v nejbližší době vyprší kontrakt – v širokém dalekém okolí, který nemá platný kontrakt s dodavatelem plynu. Měli jsme přímý kontrakt s podnikem Gazprom, který byl velmi výhodný. Například Němci, právě na základě kontraktu s podnikem Gazprom dostávají plyn v přepočtu za cca 6 korun za m3, Srbové mají ještě nižší cenu, stejně jako Maďaři. Ale nám ho dnes Němci prodávají za holandskou burzovní cenu, která se z těch 6 korun navýšila na nějakých 25 korun za kubík, zejména kvůli vysoké ceně za LNG (zkapalněný zemní plyn). To má pochopitelně obrovské negativní dopady na české obyvatelstvo, na průmysl a tedy na ekonomiku, protože nás to likviduje.

Kolega Štěpán z naší skupiny Energie není luxusní zboží, kterou minulý rok založila paní inženýrka Vitásková, spočítal, že Česká republika přichází jenom na těch nesmyslných cenách za ruský zemní plyn, které nám účtují němečtí obchodníci, ročně řádově o 100–150 miliard korun. Úplně zbytečně. Tím pomáháme financovat Energiewende a další nesmyslné projekty. Ten náš kontrakt s výhodnými cenami v podstatě existuje i dnes, ale je úplně umrtvený. Ale byl prodán s celým českým plynárenstvím německému podniku RWE. A ten ho umrtvil a víceméně znehodnotil.

Když máte kontrakt, tak buď je fixní cena, nebo je cena dána nějakým vzorcem, či kombinací. Oni ten kontrakt, bohužel, změnili a navázali nesmyslně na burzovní ceny. Tedy ty spotové, které dnes způsobují ty šílené věci, jak cena zemního plynu doslova létá nahoru dolů a hlavně se to pohybuje čím dál výš. Ale bezdůvodně, protože Rusové dodávají dle platných kontraktů stále za stejné ceny a dodávají velmi pečlivě.

Kdyby se Evropská unie nesnažila za každou cenu zastavit přívod ruského zemního plynu do Evropy, i za cenu, že zlikviduje Českou republiku, její ekonomiku a její energetiku, a kdybychom měli vlastní uzavřený kontrakt, který by nahradil ten, který si vzalo RWE, tak nemáme vůbec žádné starosti. Vždyť se sem ten ruský zemní plyn dodává 55 let bez jakýchkoli problémů. Díky tomuto plynu se rozvíjel český průmysl a zlepšovalo životní prostředí v ČR.

Gazprom je, jak je obecně známo, jeden z nejspolehlivějších dodavatelů, co vůbec existují. Oni si to hlídají, protože každý nedodaný kubík plynu by je stál obrovské peníze na penále dle kontraktů, a to si nemohou dovolit. Respektive dovolit by si to asi mohli, ale chtějí být stále spolehlivým dodavatelem. Ověřovali jsme si to u mnoha z cca 50 kontraktů mezi Gazpromem a různými evropskými firmami a nenašli jsme jedinou firmu, které by Gazprom dlužil plyn, že by jí ho nedodal, když je to řádně kontrahované a řádně placené.

Z hlediska zemního plynu vedení Evropská unie vytváří obrovský problém a naše vláda s ní kolaboruje. Pořád hledáme nějaké zázračné řešení, čím bychom to nahradili. Onehdy dokonce nejmenovaný ministr práce a sociálních věcí začal fantazírovat, že by se to mohlo nahradit bioplynem.

Upřímně řečeno, dnes tu energii, co je v ruském zemním plynu, kterého jsme loni spotřebovali 9,4 miliardy kubíků, není možno ničím nahradit. To je energie, kterou, když to vezmeme podle stávající výroby, vyrobí tři Temelíny a troje Dukovany. Dovedete si představit, že by tu najednou někdo ze dne na den postavil šest úplně nových jaderných elektráren, které by nahradily energii ze dne na den, obrovské množství energie dodávané v ruském zemním plynu?

I kdyby to technicky šlo, jako že to nejde, protože nemůžete nahradit zemní plyn například při výrobě dusíkatých hnojiv, Ad blue a podobně. Ve spoustě technologických procesů prostě nelze zemní plyn nahradit elektřinou. A pokud ho někde lze nahradit, tak si musíme uvědomit, že by se většinou nahrazoval elektřinou, protože například propan–butan se také vyrábí nejvíce z ruské ropy a ta asi nebude, pokud ji Česká republika, dle nařízení Bruselu, bude odmítat.

Myslíte si, že jsme o moc menší, slabší nebo méněcennější stát, než je třeba Maďarsko? To jasně řeklo, že chce ruský plyn i ruskou ropu, protože bez nich nepřežije. Maďarsko je totiž ve stejné situaci jako my. My také nepřežijeme bez ruského plynu a ruské ropy. Protože nemám ve zvyku hanět, tak chválím. A proto říkám, že závidím Maďarům jejich Orbána a závidím Ukrajincům jejich Fialu. Podívejte se, jak se pan Orbán vzorně stará o Maďary a jak se pan Fiala vzorně stará o Ukrajince. Já bych si vroucně přál, aby se tak někdo staral i o Čechy.

U nás nesmyslná bruselská politika, realizovaná českou vládou, drtí občany, drtí průmysl, drtí živnostníky. Mám kamarády, kteří říkají, že své firmy zavřou, odstěhují se a česká vláda a my, kteří tady zůstaneme, ať si s tou armádou nezaměstnaných poradíme.... Že je to náš problém, když jsme to dopustili….

Například tím tzv. úsporným tarifem. To je úplný nesmysl, tím jenom pomáhají inflační spirálu stále více roztáčet. A ještě za 60 miliard Kč, které stejně ve státním rozpočtu nemají. Proč budou komunistickým způsobem přerozdělování dávat některým formou nějakých žebračenek, místo aby vyřešili základní problém, a to cenu české elektřiny, stejně jako řešili Slováci cenu slovenské elektřiny. A to vše na Slovensku měli za tři týdny hotové.

To považuji za velmi špatný vtip. Dokonce jedna vtipná eurokomisařka poznamenala, že je na to precedens, a to jsou nákupy vakcín, že tam se to perfektně osvědčilo. Musím dodat, asi jak komu se to osvědčilo. Pokud vím, tak ani europoslanci se k utajeným částem smluv na nákupy vakcín, které si uzavřela bruselská věrchuška („papaláši“) ani po dlouhých bojích nedostali. A to Brusel pořád hovoří něco o transparentnosti. Tak to mi přijde trochu antitransparentní a prokorupční. A s plynem by to asi dopadlo stejně.

Na jedné akci jsem se na to ptal jednoho z šéfů burzy, který horoval pro to, že se plyn musí kupovat všechen přes burzu a že to Evropa zařídí. A já se ho zeptal, jak si představuje, že se Němci radostně zřeknou svého kontraktu 6 korun za kubík a radostně budou kupovat přes burzu, kde cena vylétla úplně nesmyslně na 25 korun za kubík a stále stoupá, protože tam se do toho započítávají šílené ceny za LNG. To je mnohem dražší, i když je to obyčejný dražší zemní plyn, u kterého navíc něco stojí zkapalnění a dovoz, tam ty náklady nabíhají. A na to ten burzián pochopitelně neuměl odpovědět, protože představa, že Němec nebude chtít výhodný kontrakt z Ruska za 6 korun, ale místo toho ho bude radostně nakupovat přes burzu za 25 korun, byla asi i pro něho obtížně představitelná.

Nicméně z hlediska elektřiny v podstatě suverénní jsme zatím dlouhodobě. A pokud uděláme to, o čem se neustále snažíme vládu přesvědčit, a začneme tu opravdu mít reálné české ceny, i tak z toho bude mít ČEZ a další výrobci stoprocentní zisk. A ten zbytek ať si výrobci elektřiny prodávají na burzách s jakýmkoli ziskem, to už může zajímat jen akcionáře a nám všem ostatním to může být úplně jedno.

Když Petr Fiala mluvil o energeticky suverénní České republice, zmínil, že v budoucnu by měla být sama schopna se v případě dovozu plynu a ropy suverénně rozhodnout, od koho a za kolik je nakoupí. Jak by musela situace na trhu s těmito surovinami vypadat, aby to bylo proveditelné? Lze s tím vůbec reálně kalkulovat, že si bude Česko vybírat?

Tohle není žádná suverenita, když vždy na někom budeme v zemním plynu závislí. Je otázkou, zda na laciném ruském zemním plynu, či na drahém zemním plynu od jiných dodavatelů. Energetická suverenita je tehdy, když si stát řídí své zdroje. A v elektřině jsme suverénní stát, který se ale, bohužel, chová úplně špatně. Proč se chová špatně, to už je další otázka.

Ale z hlediska zemního plynu a z hlediska ropy nikdy nebudeme suverénním státem. Nikdy nemáme šanci nabýt jakékoli suverenity. Vždy budeme závislí. Kdo si maluje jiný obrázek, tak si ho maluje zcela špatně. Měl jsem dojem, že myslí suverenitu, jako že si to budeme sami moci řídit. To asi nikdy. Ale my jsme si to mohli doteď řídit. Vždyť si vezměte, že máme například diverzifikovanou ropu. Zhruba dvě třetiny ropy máme z Ruska a třetina nám jde přes Ingoldstadt, i když i v tom je určitý podíl ruské ropy.

V podstatě zdroje ropy a zemního plynu jsou jednoznačně nějakým způsobem definované. Když se na to podíváte třeba z hlediska LNG, tak v loňském roce byly největší dodavatel LNG do Evropy Spojené státy s 22,3 miliard kubíků. Druhý největší dodavatel byl Katar, který dodal zhruba 16,4 miliard kubíků. A třetí největší dodavatel bylo Rusko, které dodalo 16 miliard kubíků oficiálně. Ale nikdo už vám neřekne, protože to je obchodní tajemství, kolik z těch amerických 22,3 miliard bylo vlastně z Ruska. Ty informace jsou sice obchodním tajemstvím, ale v branži se to ví. Určitá část byl ruský LNG, u kterého se na moři, či již v přístavu, jenom změnila země původu. Přivezlo se to sice z Ruska, ale byl to nezávadný americký LNG.

To rozdělení ČEZu je taková nesmyslná myšlenka, která se už tady dlouho živí, ale nic to neřeší. Protože řešením není další rozdělení podniku ČEZ, stejně tak těch nesmyslně vyhazovaných 60 miliard na tzv. úsporný tarif, u nichž se počítá, že se budou vyplácet, a tím se vlastně budou vracet výrobcům, což je pomoc rozvoji již tak šíleně vysoké inflace. Na to, aby se opravdu dostala elektřina do rozumných cenových relací, není třeba podnik ČEZ rozdělovat. Navíc je to dlouhodobý proces. My potřebujeme řešení, které bude rychlé a funkční.

Znovu připomenu Slováky, kterým na to stačily tři týdny. Než prošel návrh zákona, který připravila slovenská vláda, do parlamentu, tak si všichni v těch slovenských elektrárnách spočítali, že než mít každý měsíc – s prominutím – za zadkem finanční úřad, který si bude setsakra hlídat, aby žádná z těch miliard neodtekla, kam nemá, že mnohem lepší je se dohodnout na té zastropované ceně, která pomůže vlastně všem. A podnik Slovenské elektrárny má svůj zisk, má klid a občané Slovenska mají slovenskou elektřinu za slovenské ceny.

Neznám nic, co by tomu bránilo. Proto rozdělovat kvůli tomu ČEZ, dělat nějaké šílené operace za šílené miliardy, to je úplný nesmysl. ČEZ byl už dost poškozen tím, že se udělal ten tzv. unbudling, kdy se vlastně rozbily ty funkční celky. To bylo na pokyn Unie v letech 2006–2007, udělalo se to naprosto zbytečně, protože ČEZ vždy byl podnik, který řádně fungoval řadu let se svými logickými vnitřními vazbami. Stejně jako Český plynárenský podnik, v němž jsme měli tranzitní plynovod, distribuci, zásobníky, plnírny LPG, no prostě celé plynárenství.

Já jsem některé ty zásobníky stavěl a teď mě strašně mrzí, že je stát nekoupil. A koupit by měl, protože to je strategické rozhodnutí a jedná se o energetickou bezpečnost České republiky. A pokud pan premiér mluvil o energetické suverenitě, tak tím možná chtěl říct, že by vláda rychle měla koupit ty zásobníky a zařadit je do státních hmotných rezerv. Protože to by nám poskytlo určitou suverenitu. Když máte třetinu roční spotřeby uskladněnou na svém území a ve vlastních zásobnících, tak tím máte určitou jistotu. Když ničeho jiného, tak vyrovnávání, ale hlavně jistotu v případě jakékoli krize, že nějaký plyn bude. Dnes jsou ty zásobníky cizí, jsou na našem území, je v nich plyn, který patří bůhvíkomu a v případě krize ho použije bůhví kdo.

A kdyby Rusové opravdu „vyslyšeli“ volání Evropské unie a některých našich šílených politiků volajících, že se okamžitě musíme odpojit od ruského plynu a že musíme okamžitě přestat odebírat ruský plyn, a toho 11. července kvůli té Nord Stream 1, kde se kombinují politické hrátky s technickými, by plyn opravdu zastavili, tak ten, o kterém víme, že je nakoupený v zásobnících, by vystačil podle stávající spotřeby do 30. července, tedy necelé tři týdny. Kdyby se zavedly tvrdé regulační stupně, zastavil by se průmysl a všechno, a plyn by šel jen do domácností, tak by zásoby možná vydržely až do podzimu. Ale to by jela opravdu jen ta nejvíce kritická infrastruktura a stát by byl v podstatě paralyzován.

To znamená, že dělení ČEZu je zbytečné – je zapotřebí přijímat rychlá opatření, ať už v oblasti plynu nebo v oblasti elektřiny a nakonec i v oblasti ropy. Přidat se k Maďarům, protože my bez té ruské ropy opravdu máme problém, nejen cenový. Vezměte si, jak dnes šíleně profituje z tzv. embarga na ruskou ropu třeba taková Indie. Bere neskutečné množství ruské ropy a za diskontní ceny.

Tvrdím, že všechny tyhle sankce nejsou namířené proti Rusku, ale proti Evropě, zejména proti té východní. Rusové obrovským způsobem vydělávají, protože i když do Číny a Indie prodávají ropu s velkým diskontem, za ceny, o kterých se nám teď může jenom snít, tak pořád jsou to vyšší ceny, než za které prodávali před tím, než Evropská unie vyvolala tuhle šílenou krizi tím, že vyhlásila embargo, a ty ceny tak vylétly nahoru.

Petr Fiala ujistil, že vláda v tíživé situaci nenechá nikoho padnout a odkazoval se na schválený návrh ministerstva průmyslu a obchodu na zavedení tzv. úsporného tarifu. Vás si pamatuji v souvislosti s návrhem celorepublikového projektu na vzdělávání finanční gramotnosti jako prevenci proti chudobě. Může část společnosti upadnout do chudoby, kterou nepamatujeme spoustu let?

Říkáte část společnosti, ale já se obávám, že to bude většina společnosti. Už dnes se to týká tzv. střední třídy. Zmínil jste finanční gramotnost, tak si vezměte, že končí fixace části hypoték a že ČNB zvedla úrokové sazby. Máme tu šílenou inflaci, kterou vláda pořád pomáhá přiživovat. Všechna ta opatření, která vláda dělá, třeba i ten úsporný tarif, jenom roztáčejí inflaci a jenom zhoršují ekonomickou situaci. Tam je třeba systémové řešení typu toho slovenského. Ale není řešením snažit se ten oheň uhasit tím, že do něj budu nalévat benzín. To opravdu nefunguje. A těch 60 miliard určených na ten úsporný tarif se velmi podobá benzínu, kterým hasí vláda oheň. Naopak je třeba udělat něco, aby nám nezkolaboval průmysl a domácnosti.

A co se týká sociálních dopadů, tak ty začnou být strašné. Vidíme to u seniorů, samoživitelek, ti to již dnes nejsou schopni utáhnout. Už dnes mnozí nemají na jídlo. Co si budeme nalhávat, pokud někdo platil 30 tisíc ročně za vytápění nějakého malého domku, tak teď mu hrozí, že bude platit 100 až 200 tisíc, tak to pak ten člověk nemá šanci zaplatit. Ty příjmy nemá. Ono se řekne z úspor. Ale i ty se znehodnocují inflací, tak tohle opravdu není řešení.

Řešením je udělat opravdu něco pro české lidi, udělat něco pro českou energetiku, udělat něco pro český průmysl, a tím i pro českou ekonomiku. A těmi opatřeními zbrzdit inflaci a postupně ji začít snižovat. Pořád ještě ta šance je, pořád ještě jsme se nedostali do takové situace, aby to byl nevratný stav, který by jednoznačně směřoval ke krachu.

Byly popraveny přední osobnosti českého národa, bránící práva a samostatnost českého státu proti expansivní moci katolických Habsburků a církve, nepřátelských k protestantství, náboženské svobodě a státnosti českého národa. Ten se jako první vzbouřil proti útlaku, nenasytnosti a nemravnosti katolické církve. Výsledkem vítězných husitských válek byla dvě stě let trvající náboženská svoboda, vzrůstající důraz na vzdělávání, značný sociální smír, rozvíjení národní kultury a soudržnosti. Nebylo divu, že 95% českého národa přijala protestantství. Byl to počátek moderní demokratizace, v níž většina národa měla přiměřenou účast na veřejných záležitostech. Zdrojem mravních principů a kriterií byla svoboda číst a interpretovat Bibli, dobírání se pozitivního poučení, což katolická církev svým členům zakázala.

Bylo trestuhodně naivní zvolit po sto letech unikátní svobody zemí Koruny české za panovníky katolické Habsburky, s jejich expansivní politikou, nerespektu k náboženské svobodě, české státnosti a kulturní a sociální úrovni. Čeští stavové jako representanti těchto hodnot podcenili hluboký rozdíl mezi rozpínavým a netolerantním katolictvím a svobodnějším protestantstvím, což se ukázalo v pravém světle po třicetileté válce, s jejími kořeny v bělohorské tragedii. Idea expanze, říše, globalismus, je trvalým elementem v myšlení mocných, kteří ve své lačnosti po bohatství často neváhají plenit bohatství ani vlastních zemí, natož cizích, a ve svém strachu omezovat svobodu. Nebyla náhoda, že po Bílé hoře nekatolická, svobodná a majetná vrstva 30 tisíc rodin byla vyhnána ze země, její majetek zkonfiskován, a že v násilné rekatolizaci a krutém znevolnění národa začala hrát primární roli cizí šlechta. Ta se, až na jednotlivce, nikdy neztotožnila s českým národem, naopak jí byla blízká filosofie mocných jezuitů „účel světí prostředky“ a katolický pokřivený výklad pravdy zjevené. Devastace prosperujícího českého národa byla nedozírná, ještě o sto padesát let později někteří nevěřili v jeho budoucí existenci.

Přitom v nekatolických zemích té doby se již formovaly moderní národy, rodily se základy osvícenského myšlení a vědeckých přístupů, které hledaly cesty k řešení hlubokých sociálních problémů, ale ne v expanzi privilegií mocných, v potlačení pozitivních schopností lidí a jejich iniciativy, ale v jejich rozvinutí hlavně vzděláváním, rozvíjením zanedbané pravdy poznané i pravdy zjevené jako především morální síly. Osvícenské myšlení, většinou v konfliktech, prolamovalo nesvobodu a posilovalo víru lidí ve své schopnosti, právo na důstojný život, v možnost pozitivního rozvoje jednotlivců i národů při rozumné a zodpovědné politice. Dnes se toto myšlení opět začíná potlačovat.

Zdevastovaný český národ, zbaven svobody, náboženství, kultury i elementární sociální spravedlnosti, byl od Bílé hory ještě několikrát určen k vyhlazení. Otázka spojení historických mocenských koloniálních a aristokratických elit a moderních fašistických hnutí stále čeká na důkladný historický výzkum. Již delší dobu se opět brojí proti existenci národů ve prospěch globalizace, ač to byly právě národy, které se chopily ideje svobody v mravním, intelektuálním a kulturním smyslu a svou prací pozvedly obdivuhodně kulturní, mravní a sociální úroveň svou i celé západní civilizace.

Je na místě otázka, jaká to byla cesta, kterou zdevastovaný český národ zvolil ze svého ponížení kulturního a sociálního ke svému obrození, že se během několika desetiletí vyrovnal vyspělejším národům, zvláště Němcům v českých zemích, kteří měli privilegované politické podmínky. Samozřejmě, nemůžeme podceňovat vliv osvícenských tlaků a idejí – ideje svobody, rovnosti, spravedlnosti, důstojnosti lidí, jejich práv na vzdělání, účast v politice. Většina z nich většina měla ve skutečnosti kořeny v původním křesťanství. Ale byl tu ještě jeden důležitý aspekt, týkající se unikátní české zkušenosti, plný poučení a inspirace.

S postupně dobývanou svobodou měl devastovaný český národ jen omezené zdroje ke svému rozvoji a obrození. Ale měl myslitele velikány, kteří věřili v jeho pozitivní potenciál, kteří se dovedli poučit z historie, a navzdory podmínkám se rozhodli přispívat k jeho duchovnímu, kulturnímu a mravnímu rozvoji. Byla to cesta unikátní, vědomě spojená s historií české reformace, která měla být z paměti českého národa vymazána katolickou církví. Přesto žila po dvě stě let skrytě v myšlení mnoha lidí, a zároveň ne všechny knihy z reformace se podařilo jezuitům spálit, ne všechny „kacíře“ zničit. Reformační doba byla dokonce připomínána jako „šťastné období českého národa“ Bohuslavem Balbínem, sice jezuitou, ale vlastencem narozeným v roce popravy 27 českých pánů. Byli i katoličtí kněží českými vlastenci, samozřejmě církevní hierarchií pronásledovaní.

Reformační tradice, se svým důrazem na mravní zodpovědnost, náboženskou svobodu, vzdělání, budila zpočátku hlavně vědecký zájem (Dobner, Pelcl, Dobrovský). Ale sympatie a poznatky těchto osobností rychle ovlivňovaly skromně rostoucí vrstvu českých vzdělanců a postupně většinu národa. Ta odmítla nepravdivou a mocenskou účelovost katolických pohledů na život i na historii. Začala chápat, že ideje české reformace, myšlenky Mistra Jana Husa, mají trvalou hodnotu pro poučení, úroveň, sebedůvěru a sebeúctu českého národa, jehož zanedbaná, chudá většina však mluvila stále česky. Postupnou iniciativou zdola bylo vytvářeno nesmírné bohatství ve všech oblastech života národa, zvláště kulturní. První československá republika, hlavně dlouhodobou zásluhou T. G. Masaryka, v mnohém úspěšně navazovala na demokratické, mravní a intelektuální principy české reformace i obrození. Proto nesklouzla do autoritativní podoby jako okolní státy. Svou exilovou činnost za svobodu českého a slovenského národa Masaryk úspěšně zahajoval ve Švýcarsku odkazem na Mistra Jana Husa a českou reformaci.

Nejen po Bílé hoře se české země a její bohatství staly lákavou kořistí nadnárodních mocenských elit – podobné plány existovaly během první světové války i za německé okupace českých zemí. Jejich nejúspěšnější projekt se uskutečňuje po roce 1989 po heslem globalizace neoliberalistickými a neokoloniálními prostředky, které nezahrnují mravní principy do svého konání a vůči národům jako kolektivním entitám, naopak jejich existenci s jejich kulturou, historií, vzděláním, zásluhami pro úroveň lidí zavrhují, a stále hledají nějakého nepřítele. Jde v nich dokonce o absenci respektu k duchovním, mravním a humanitním kořenům naší civilizace.

V prvních dvou případech náš národ zachránilo válečné vítězství nad Německem. Zásluhy hlavních aktérů jsou dnes hrubě překrucovány, vděk ponižován. Je v našem urgentním zájmu bránit naši důstojnost a úroveň v duchu Husova respektu k pravdě poznané, v duchu jeho morální lásky k českému národu a jeho statečnost hájit obojí. K tomu je potřeba aby se národ těmito hodnotami semknul a to i veřejně, aby chránil a navazoval na pozitivní hodnoty vytvářené po generace. Aby se statečně bránil lživým interpretacím historie, které neslouží pozitivnímu rozvoji lidí ani národů, ale zájmům mocenských bezdomovců, zakotvených jen ve svém bohatství, destruktivní expansi a mocenské vizi bez národů.

Respekt a lásku k národu, k jeho pozitivním výdobytkům a státnosti je třeba přenést do veřejného působení, do nápravy pokleslé výchovy dětí, škol, kultury, a tím vytvořit bariéru proti destruktivním a nezodpovědným tlakům, ať ideologickým, kulturním či politickým.

Bez tohoto obrozeneckého úsilí, v jehož základu jsou myšlenky Jana Husa a dalších reformátorů, zvláště J. A. Komenské a T. G. Masaryka, nebudeme existovat ani jako plnohodnotné bytosti ani jako národ se vším bohatstvím vytvořeným za staletí práce minulých generací s myšlenkou na nás, na budoucí generace. Přijetí tohoto svatého závazku vyžaduje znalosti, silné morální postoje a statečnost stát za pravdou poznanou přesvědčením i skutky. V tomto ohledu Mistr Jan Hus a česká reformace zůstávají nezastupitelným zdrojem poznání a inspirace navzdory opakovaným pokusům jejich hodnotu různými způsoby vykořenit.

Bavorský premiér Markus Söder, jehož spolková země po druhé světové válce nad vysídlenými sudetskými Němci převzala „záštitu“, to ve svém projevu označil za důležitý symbol toho, že Češi a Němci již nejsou nepřátelé. „Zahrát českou hymnu byl důležitý signál toho, že jsme přátelé a partneři. Nezapomínáme, co bylo, ale chceme novou a lepší budoucnost. Cestu k ní hledáme společně,” řekl doslova. Hymna, kterou zahrála dechovka kapelníka Rolanda Hammerschmieda, zazněla před vystoupením českého poslance a někdejšího vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU–ČSL), píše Petr Žantovský ve svém novém cyklu „Pohled přes rameno".

Bělobrádek v projevu sudetským Němcům vyřídil pozdravy od některých členů české vlády a ujistil je o pokračování intenzivní spolupráce Česka a Německa. Söder v projevu zdůraznil potřebu spolupráce evropských národů, Čechů a Němců nevyjímaje. „Jsme ve středu Evropy, v srdci tohoto báječného kontinentu, proto je naším úkolem ho rozvíjet společně,” řekl. „Nejen se sudetskými Němci, ale i s našimi přáteli a partnery z Česka. V červenci proto pojedu do Prahy,” uvedl bez konkrétního termínu.

Sudetští Němci podle Södera sehráli klíčovou roli v rozvoji Bavorska. „Bavorsko bylo po druhé světové válce chudým německým domem. Odkud tedy přišla naše prosperita?” položil si otázku, na kterou odpověděl, že zásluhu na tom mají právě sudetští Němci. Poznamenal, že sudetští Němci se po vysídlení setkávali v Německu jako běženci s ústrky či nedůvěrou. „Museli jste se prosadit těžkou prací. Neměli jste nic než čest a vzpomínky,” uvedl. „Přispěli jste k rozvoji Bavorska a Evropy. Sudetoněmecké hnutí si proto zaslouží Nobelovu cenu za mír,” řekl Söder. Na sjezdu sudetských Němců vystoupil rovněž soubor lidových písní a tanců Javorník z Nového Jičína,

Tato zpráva zaslouží hned několik zásadních komentářů. Předně: O jaké cti hovoří Söder? Zapomněl snad na to, že zdrcující většina sudetských Němců v druhé polovině třicátých let minulého století přísahala věrnost Hitlerově Třetí říši? Že sudeťáci odkládali svá dosavadní československá občanství jako na běžícím páse a přijímali občanství nacistického Německa? Že spolu s Konradem Henleinem hajlovali na náměstích měst patřících k naší republice (od Chebu po Liberec) a skandovali nesmlouvavé heslo Heim Ins Reich? Nebo že by Söder měl na mysli jinou čest? „Čest“ roduvěrného příslušníka vyvoleného národa, který se rozhodl vše neárijské z Evropy vyhnat, povraždit, zneužít, zotročit?

A dále: co myslel Söder tím výhružným „v červenci pojedu do Prahy“? S kým tam bude jednat? Snad s premiérem Petrem Fialou, jenž sudetoněmecké otázce věnoval velkou část svého odborného portfolia (diplomku a dizertaci), což jste si ještě před pár lety mohli ověřit i na Wikipedii, zatímco dnes tam tato fakta nenajdete. Koluje jen fotka, kterak tehdy mladý Fiala ve funkci moravskoslezského lídra Panevropské unie doprovází po Brně své přátele, Otto von Habsburga a šéfa sudetoněmeckých spolků Bernda Posselta. Jaký má Fiala a kdokoli mandát k tomu vyjednávat o čemkoli týkajícím se sudetoněmecké otázky nad rámec Česko–německé deklarace, kterou v roce 1997 podepsali premiéři Kohl a Klaus? Co se tím sleduje?

A last but not least… Jaký měl mandát exministr a exšéf lidovců Pavel Bělobrádek k tomu, aby opakovaně vyslovoval na sudeťáckých sněmech jménem naší země jakékoli zdravice, podobně jako jindy též někdejší ministr kultury Daniel Herman, brněnský primátor Vokřál či socialistka Marksová?

Co se týče šílenosti s Nobelovkou pro sudeťáky, od jisté doby bych se nedivil ničemu. Vždyť ji dostal už i palestinský terorista Jásir Arafat. Od toho okamžiku je možné všechno. Mimochodem, možná nevíte, že na Nobelovu cenu za mír byl nominován i Adolf Hitler, ale pokazil si to v září 1939 napadením Polska.

Obvinil nás, nejen v uvedeném projevu, ze zločinů proti lidskosti, jindy ze spáchání válečných zločinů a dokonce i ze zločinů genocidních. Nelze to vymazat přehráním naší hymny na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Pokud nějakou cestou se mu již dostaly k ruce potřebné informace, mohli bychom očekávat nejen jeho omluvu, ale i dalších předních funkcionářů SL a některých německých ústavních činitelů, kteří nás obviňují z téhož. Mezi slušnými lidmi platí, že člověk, který někoho neprávem obvinil ze zločinu se za své jednání poškozenému omluví. Dočkáme se i my omluvy?

Výročí napadení SSSR fašistickým (nacistickým) Německem Adolfa Hitlera v poslední době není v Evropě nijak připomínáno. To se bohužel týká i zemí osvobozených Sověty od fašistického (nacistického) jha. Je alarmujícím faktem, že ani v České republice, která vděčí především SSSR za své osvobození, je tomu tak.

Pietu účastníci provedli vytvořením symbolu SSSR před urnovým hájem padlých a pomníkem sovětského vojáka. Byla to pěticípá hvězda utvořená ze svíček s centrální svící uprostřed. Takto účastníci z řad Rusko–české společnosti, Společnosti Ludvíka Svobody v Brně, a Klubu vojenské historie uctili minutou ticha padlé bojovníky proti hitlerovské hydře.

Projev měl autor této stati. V projevu zdůraznil, že to byl právě Sovětský svaz, který přinesl nejvíce válečných obětí války proti fašismu. Bylo to podle různých zdrojů 7 milionů sovětských vojáků, a 20 milionů civilních občanů národů Sovětského svazu – Rusů, Ukrajinců, Kazachů, Uzbeků, Kirgizů, Turkmenů a dalších národností. Z hlediska ztrát Slovanů přinesli Sověti největší oběti. Teprve za nimi následovali Poláci, Jihoslované a Češi a Slováci. Z těchto důvodů vyhlásili Slováci již v roce 2017 tento den za památný Den slovanské genocidy.

Proč? Protože v Evropě se celá desetiletí hovořilo jen a jen o holocaustu a jiných genocidách, především o arménské genocidě I. světové války, spáchané Turky. Zatímco o genocidě Slovanů se nikdy v oficiálních kruzích evropských států nemluvilo – snad ve snaze omluvit či utajit zločiny hitlerovského Německa na Slovanech. Je samozřejmé, že vyzvednutí holocaustu a arménské genocidy je nejen pravdivé, ale i potřebné, spravedlivé. Národy Evropy i celého světa ovšem nesmí zapomínat ani na genocidu Slovanů. Tu Hitler nejen plánoval, ale jeho vojsko ji i uskutečňovalo v tak masovém měřítku, jak nebyl znám ani za I. světové války. To je nepopiratelný historický fakt, který nelze donekonečna zamlčovat.

Kdybychom jen jmenovali některá jména míst, kde se tato genocida uskutečňovala, počínaje Lidicemi a Ležáky, pokračujíce přes běloruské, polské a ukrajinské obce, jako byly kupříkladu Babij Jar, Chatyň a mnohé další, a konče Českým Malínem na Volyni, slovenskými obcemi Ostrým Grůněm, Klakem, Telgártem atd. , a českými obcemi jako Javoříčkem, Leškovicemi, Životicemi atd. konče – stačí to jako ohavné symboly velkoněmeckého nacistického zločinu. Nesmí se zapomínat na genocidy v Polsku a v Jugoslávii – na vyvražďování Poláků sluhy Hitlera banderovci, ani na Jugoslávce, vyvražďované Němci a dalšími sluhy Hitlera ustašovci v Jasenovci, Kragujevci, a jinde.

Autoři článku v konzervativním německém deníku Die Welt, Aust a Geigest, dali svému článku právě tento název. Upozorňují v něm na to, že minulý čtvrtek proběhl, těsně před summitem nejmocnějších zemí Západu G7, virtuální summit zemí BRICS (Čína, Rusko, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika).

Autoři kromě jiného uvádějí, že země G7 mají v souhrnu kolem 770 milionů lidí, zatímco země BRICS (Čína, Indie, Rusko, Brazílie Jižní Afrika) vykazují 3 miliardy lidí. Podle autorů mnoho lidí na Západě, včetně Německa, věří, že většina zemí je na straně Ukrajiny.

Ve skutečnosti však vzniká alternativní protizápadní blok, velmi mocný a významnější než kdy jindy. Je pravda, že Čína má územní spory s Indií, které tu a tam přejdou i do lokální vojenské konfrontace. Nicméně Indie, kterou by země Západu viděly rády na své straně, má už od časů Sovětského svazu výtečné vztahy s Ruskem. Vztahy hospodářské, ale i pokud jde o dodávky vojenské technologie a materiálů pro indickou armádu (naopak lidnatý Pákistán je dnes de facto strategickým partnerem další země BRICS – Číny).

Na 14. Summitu zemí BRICS měl velmi zásadní projev čínský prezident Si, který nepřímo obvinil NATO z rozpoutání války na Ukrajině s tím, že Západ hledá svou absolutní bezpečnost rozšiřováním vojenských aliancí, což nutí další země postavit se proti. „Vytvářejí konfrontaci mezi bloky, ignorují zájmy a práva jiných zemí a usilují o nadvládu“ (prezident Si). Zdá se, že i přes různorodost svého politického zabarvení jsou lídři všech pěti zemí BRICS jednotní v odmítání západní arogance a hodnot.

Pravicový radikál, jakým je brazilský prezident Bolsonaro, obdivuje Putinův styl vedení. A jeho pravděpodobný nástupce, představitel levicové Dělnické strany, bývalý prezident da Silva dal vlastně najevo, že Západ je viníkem konfliktu na Ukrajině, protože nebyl ochoten dostatečně vyjednávat s Putinem o bezpečnostních zájmech Ruska. A Zelenskyj – podle da Silvy – využívá válku k osobnímu předvádění. Země BRICS se stávají gravitačním polem, ke kterému se mohou přidat v krátké době další země. Je to např. Argentina, jejíž peronistická vláda sleduje na prvním místě národní zájem (podle západních komentátorů nacionalismus) a sociální ohledy.

Ihned po invazi Ruska na Ukrajinu navštívil Indii britský premiér Johnson, aby přitáhl největší demokratickou zemi světa – Indii – na stranu Západu. Byl zdvořile odmítnut. A spoléhat na to, podle autorů článku, že indický premiér Módí, coby představitel demokratické země, musí brát ohledy na nálady veřejnosti je dvousečné. Nejoblíbenějšími hashtagy na indickém internetu jsou dnes #IStandWithRussia a #IStandWithPutin. Takže celá věc je jasná. Západ na popularitě i v této obrovské zemi zaostává. Ještě bych zmínil jednu věc, která zatím příliš nepronikla do českých médií. Země BRICS chtějí změny v mezinárodních orgánech, jako je Rada bezpečnosti OSN. V tzv. „Pekingské deklaraci“ účastníci summitu vyzvali k posílení role Brazílie, Indie a Jižní Afriky v OSN. Jinak řečeno, tyto tři země by se podle BRICS měly stát novými stálými členy Rady bezpečnosti.

Podle přijaté deklarace by lidská práva neměla být prosazována „za použití dvojího metru“, což je samozřejmě poznámka především na adresu USA…Na summitu zemí G7 se mluví o tom, že tyto mocné hospodářské mocnosti Západu hodlají v příštích třech letech investovat ve světě zejména do rozvoje infrastruktury 600 mld. dolarů.

Je to správná reakce na úspěšně se rozvíjející rozvojový projekt Číny „Pás a stezka“. V něm chce prezident Si na tento účel vynaložit během deseti let 1 bilion dolarů, a to v zemích Asie, Afriky, Evropy a Latinské Ameriky. Podobné iniciativy, jako je ta čínská i ta nyní deklarovaná od zemí G7, mohou rozvojovému větu výrazně pomoci v rozvoji hospodářství.

Konec konců, Čína má HDP podle parity kupní síly (rok 2019) dnes už největší na světě. Třetí za USA v tomto ukazateli je Indie, šesté je Rusko, sedmá Indonésie a osmá Brazílie. Prostě, země BRICS nejsou dnes ekonomickými nazdárky, ale vážným světovým faktorem, se kterým se musí počítat. A Rusko není zemí, kterou by bylo snadné porazit a udělat sankcemi. Dnes už neplatí slova někdejšího kancléře Německa Helmuta Schmidta, podle kterého byl Sovětský svaz „Horní Voltou s jadernými zbraněmi“.

Zdá se, že stát, který má de facto komplexní surovinovou základnu, má naprostou suverenitu v oblasti energetické i potravinové (letos uvažuje Rusko o vývozu až 50 milionů tun pšenice) a průmyslových kovů a vzácných prvků, není možné povalit na lopatky a donutit ke státnímu bankrotu. Tento problém má, bohužel, zcela pochopitelně Ukrajina, která by bez pomoci zemí Západu nedokázala udržet v chodu nejen armádu, ale také chod celého státu. Nejrozumnější ze strany Západu by proto bylo, rychle ukončit konflikt s Ruskem. Udržitelná mírová smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou jistě bude oříškem, ale pokud opadnou tenze ve východní Evropě, začnou se i ceny komodit snižovat, některé rychleji, jiné pomaleji (zlato jen mírně) a to bude velmi důležité v boji s inflací, která ničí životní úroveň obyvatel zemí Západu včetně Česka. Jiří Paroubek, publikováno 29.6. na iDnes.cz